Čína jako světový agresor? Nikoli.

Vláda Čínské lidové republiky modernizuje armádu zejména proto, aby dokázala udržet tento monstr stát pohromadě. Nemyslím, že by ČLR měla v příštích dvaceti letech představovat vojenskou hrozbu pro svět, protože se země chce a bude muset věnovat především svým domácím problémům.

Informační kancelář Čínské státní rady v „Bílé knize obrany“ vydané 6. září 2011 poprvé vyjmenovává stěžejní obranné zájmy ČLR: a) státní suverenitu, b) národní bezpečnost, c) územní celistvost a národní pospolitost, d) čínský politický systém a celkovou stabilitu společnosti, e) základní záruky pro zajištění udržitelného ekonomického a sociálního rozvoje.

Vláda se opakovaně snaží ujistit svět, že čínský drak nemá jakékoli ambice stát se hegemonem a že se hodlá i nadále rozvíjet v prosperitě a míru se všemi národy.

Podle mne se komunistická vláda obává zejména domácích nepokojů. Potřebuje udržet klid a pořádek (tzv. harmonii) uvnitř této obrovské země s 56 národnostními etniky. Hrozba separatismu, a tudíž ohrožení celistvosti státu jsou pro stranu nemyslitelné, takže je třeba v případě nutnosti ukázat dostatečnou razanci a sílu.

Těch 2,3 milionů čínských mužů i žen ve zbroji je ohromné číslo. Uvědomme si nicméně, že i armáda vytváří zaměstnanost. Kdo měl možnost Čínu navštívit, byť jako turista, tuší, že většina sektorů tohoto hospodářství je neefektivních a přezaměstnaných. Proč by tomu mělo být u vojska jinak? Čína má také objektivně rozsáhlá území o více než 22 tisicích kilometrů hranic na souši a více než 18 tisicích kilometrů na pobřeží, která musí někdo chránit. Čínská lidová osvobozenecká armáda rovněž potřebuje umět rychle a efektivně zasáhnout v případě přírodních katastrof, aby stát ukázal, že mu záleží na osudech obyčejných lidí v nouzi.

Čína dobře ví, že další světová válka by byla pohromou pro celé lidstvo, ze které by nikdo nevzešel vítězně. Pro v zásadě mírumilovný čínský lid, jehož hodnotový žebříček po tisíciletí formoval buddhismus, taoismus a konfuciánství, je typické holistické vnímání světa jako provázaného celku. Vyvoláním konfliktu by si Číňané podřezali vlastní větev. Proč by ohrožovali ať už vyspělé nebo rozvojové země, které kupují jejich zboží? Čína potřebuje mír v dnešním globalizovaném světě, bez kterého není schopna zvyšovat blahobyt své 1,3 miliardové populace.

ČLR se, myslím, bude starat zejména sama o sebe, o své vlastní zájmy, tak jako se Číňan stará jen o sebe, svou rodinu a svůj bankovní účet (nezištná pomoc bližnímu, například charita, jako by zde neexistovala). Říše středu nemá ráda, když ji Západ poučuje a strká nos do jejích vnitřních záležitostí. Je tudíž pravděpodobné, že Číňané nebudou ostatním dělat to, co se jim samotným nelíbí.

Mezinárodnímu společenství může být naopak nepříjemné, že na sebe Čína nebude chtít brát odpovědnost za světový mír, tak jak dnes činí Spojené státy. Nebude se chtít vojensky či finančně angažovat mimo svá území, argumentujíc tím, že je přece stále rozvojovou zemí, která se musí nejdříve postarat o miliardu svých chudých občanů.

Vojenská agrese ze strany Číny vůči zemím mimo její bezprostřední hranice se jeví jako vysoce nepravděpodobná. K menším konfliktům poblíž hranic s Čínou patrně docházet bude. Otázkou například je, jak vehementně hodlá ČLR prosazovat své teritoriální zájmy v Jihočínském moři, důležité plavební tepně a nalezišti nerostných surovin.

Podle mne se zázračný čínský ekonomický motor do deseti let zadře a bude vykazovat minimální růst podobně jako Japonsko. Čína bude muset skládat účty za nedostatečně řešené domácí problémy, které jsou zde dnes jasně patrné — mizerné sociální a zdravotní zabezpečení většiny obyvatelstva, korupci, stárnoucí populaci, inflaci, nezaměstnanost, nerovnoprávnost příležitostí, zdevastované životní prostředí, přehřátý realitní trh atd. Čínský lid by vládě neodpustil, kdyby se více věnovala zahraničním než domácím otázkám. Sílu veřejného mínění moderní informační společnosti si dnes nedovolí přehlížet ani čínský establishment.

Je legitimní, že se západní výzvědné služby a vlády zabývají možností hrozby vojenské agrese sílící Čínské lidové republiky, a deklarovaných 601 miliard jüanů na armádní rozpočet v roce 2011 je skutečně úctyhodná suma (cca 1 683 miliard korun, tj o 42 % více než státní rozpočet ČR), byť v poměru k HDP armádní výdaje dlouhodobě klesají. Domnívám se však, že v západních médiích a politice jde o téma, které může sloužit k odvedení pozornosti od našich vlastních problémů.

Poznánka: Zdrojem všech použitých fotografií je server Chinamil.com.cn.

Názorná ukázka toho, že Čína nechává svět více nahlédnout pod pokličku své armádní kuchyně - řízeně ovšem, jak jinak. Když jsem tuto neděli na obyčejném kopci na kraji Nanjingu vyfotil na obzoru dva mladíky bez čepic v maskáčích, hned přiběhli, že ty fotky musím smazat. Po deseti minutovém handrkování, oni čínsky, já anglicky, jsem ty snímky opravdu odstranil. Napadlo mne, že se bojí zejména o svoji kariéru, kdyby někdo zveřejnil necenzurované fotografie, kde budou poznat. Bylo to asi moudré rozhodnutí, měli stejné uniformy jako tihle ostří hoši…